Mane, tekel, fares

Daniel 5 vypráví o velké hostině, kterou babylonský král Balsazar připravil pro tisíc svých knížat. Babylonské nápisy ukazují, že Balsazar vládl hlavnímu městu jako korunní princ za svého otce Nabonida, který léta pobýval mimo město; Daniel nazývá jeho otcem Nabuchodonozora a v hebrejštině může „otec“ znamenat i předka nebo předchůdce. Hosté pili ze zlatých a stříbrných nádob odnesených z chrámu v Jeruzalémě a chválili své bohy. Tu vyšli prstové lidské ruky „a psali naproti svícnu na stěně paláce královského“ (Daniel 5,5). Žádný z mudrců Babylonu to nedokázal přečíst. Daniel přečetl „Mene, mene, tekel, ufarsin“ – slova, která označují také váhy – a vyložil je jako sečteno, zváženo a rozděleno. „V touž noc“ byl Balsazar zabit (Daniel 5,30); roku 539 př. n. l. padl Babylon do rukou Peršanů pod vedením Cýra.

Dnes je „mane, tekel, fares“ zřetelné varování, že přichází potíž nebo nezdar: když tržby stále klesají, je to pro obchod mane, tekel, fares. Kdo ta slova „vidí na zdi“, pozná, že něco brzy skončí, dřív než se to stane.