Nic nového pod sluncem

Rčení pochází z první kapitoly knihy Kazatel. Její hebrejský název je „Slova Kohelet“ – slovo pro toho, kdo mluví ke shromáždění; Kralická bible jej překládá „kazatel“. Nazývá se synem Davidovým, králem v Jeruzalémě. Podle dávné tradice je to Šalomoun; podle jiného názoru mluvil Šalomounovým hlasem pozdější pisatel a navrhovaná data sahají zhruba od roku 940 př. n. l. až do 3. století př. n. l. Zlomky knihy nalezené v Kumránu u Mrtvého moře byly opsány ve 2. století př. n. l. Kapitola se dívá na svět: pokolení přicházejí a odcházejí, slunce vychází a zapadá, vítr se točí dokola, všecky řeky jdou do moře, „a však se moře nepřeplňuje“. Pak přichází řádek: „Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem“ (Kazatel 1,9).

Dnes lidé říkají „nic nového pod sluncem“, když se móda, vynález nebo spor ukážou jako něco starého v novém kabátě – například „nová“ dieta, která byla oblíbená už před sto lety. Často se to říká s pokrčením ramen.