Mazzaroth

Mezi otázkami, které dostává Jób, stojí slovo, jež se jinde v Bibli nevyskytuje: „Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý …?“ (Jób 38,32). Hebrejsky je tu mazzaroth a anglická Bible krále Jakuba slovo prostě ponechala: „Canst thou bring forth Mazzaroth in his season?“ Nikdo neví jistě, co znamenalo. Podle jednoho názoru jde o souhvězdí obecně, jak je překládá většina moderních překladů; podle jiného o dvanáct znamení zvěrokruhu; jiní v něm vidí jednu hvězdnou skupinu – Medvědici, Hyády nebo Severní korunu.

Slovo se často spojuje s mazzalot, „planetami“, jimž se u Jeruzaléma kadilo, dokud král Joziáš nesesadil jejich kněží (2 Královská 23,5). V pozdější hebrejštině znamenalo mazzal znamení zvěrokruhu a také štěstí – odtud přání mazal tov. Samotný zvěrokruh, dvanáct hvězdných znamení podél roční dráhy Slunce, vypracovali babylonští astronomové, v úplné podobě zhruba do 5. století př. n. l. Izajáš se posmívá babylonským hvězdářům, „kteříž spatřují hvězdy, a oznamují na každý měsíc“ (Izajáš 47,13). O staletí později měly synagogy jako Chamat Tiberias (4. století n. l.) a Bet Alfa (6. století) v podlahových mozaikách kola zvěrokruhu.