Betlémská hvězda

O hvězdě vypráví jen Matouš. Mudrci (mágové) od východu přišli do Jeruzaléma a ptali se po narozeném židovském králi: „viděli jsme hvězdu jeho na východu slunce“ (Matouš 2,2) – slova, která mohou znamenat i „při jejím východu“. Herodes se jich pilně ptal, „kterého by se jim času hvězda ukázala“ (Matouš 2,7), a na cestě do Betléma „hvězda, kterouž byli viděli na východu slunce, předcházela je, až i přišedši, stála nad domem, kdež bylo dítě“ (Matouš 2,9). Řecký dějepisec Hérodotos popisuje mágy jako kněžský stav v Médii a Persii, který se dotazoval na sny a hvězdy.

Herodes zemřel podle Josepha Flavia kolem roku 4 př. n. l., a tak astronomové hledají o několik let dříve. V 17. století upozornil Johannes Kepler na setkání Jupiteru a Saturnu v souhvězdí Ryb roku 7 př. n. l., v tom roce třikrát. Jiní uvažují o kometě nebo nově: čínské záznamy mluví o „hvězdě-koštěti“, viditelné asi sedmdesát dní roku 5 př. n. l. Halleyova kometa, viděná roku 12 př. n. l., se zdá příliš časná. Podle jednoho názoru byla hvězda přírodním jevem, který mágové četli jako znamení; podle jiného zázrakem, který astronomie vysvětlit nedokáže.