Zatmění a zatemnělé nebe

Zatmění děsila starověký svět, kde se v nich četla znamení; Jeremjáš vyzývá Izrael, aby se „znamení nebeských“ neděsil (Jeremjáš 10,2). Babylonští písaři je zapisovali po staletí. Bible nikde výslovně nepopisuje zatmění, ale proroci mluví o tom, že „slunce zajde o poledni“ (Ámos 8,9) a že se měsíc obrátí „v krev“ (Jóel 2,31), tak jako se úplně zatměný měsíc zbarví do matně červena. Podle jednoho názoru takové obrazy vycházejí ze zatmění; podle jiného z horkého pouštního větru, jehož prach může zastřít slunce.

Jedno zatmění je pro datování velmi důležité. Asyřané pojmenovávali každý rok po jednom úředníkovi a jejich seznam zaznamenává zatmění slunce v roce Bur-Sagale, v měsíci simanu. Astronomové je určují jako zatmění z 15. června 763 př. n. l. Když je tento rok pevný, zapadne na své místo asyrský seznam zhruba od roku 891 do 648 př. n. l. a díky asyrským záznamům, které jmenují izraelské krále, jako Achaba a Jehu, také mnohá data králů izraelských a judských. Ámos mluvil za vlády Jeroboáma II. (Ámos 1,1) a někteří badatelé spojují jeho tmu v poledne s tímto zatměním; jiní o tom pochybují.