Hvězdy bez počtu

Před elektrickým světlem byla noční obloha nad biblickými zeměmi opravdu tmavá. Za jasné noci bez měsíce je pouhým okem vidět několik tisíc hvězd a oblohou se táhne bledý pás Mléčné dráhy. Abrahamovi bylo řečeno: „sečti hvězdy, budeš-li je však moci sčísti“ (1 Mojžíšova 15,5), a hvězdy a písek se staly obrazem počtu, který nelze spočítat (1 Mojžíšova 22,17). Řečtí astronomové se o to přesto pokusili: hvězdný katalog Klaudia Ptolemaia z doby kolem roku 150 n. l. uvádí 1 022 hvězd, rozdělených do šesti tříd jasnosti. Pavel poznamenává, že „hvězda od hvězdy dělí se v slávě“ (1 Korintským 15,41).

Řekové nazývali planety „poutníky“, protože se pohybují mezi stálicemi, a Judas užívá téhož slova: „hvězdy bludné“ (Judův 1,13). Pastýři ponocovali, „stráž noční držíce nad svým stádem“ (Lukáš 2,8) a pocestní i námořníci hledali cestu podle hvězd. Na Pavlově plavbě do Říma „ani slunce se neukázalo ani hvězdy za mnoho dní“ (Skutky apoštolské 27,20) a posádka nevěděla, kde je. Loď, která ho později vezla dál, měla „za erb Kastora a Polluxa“ (Skutky apoštolské 28,11): Blížence ze souhvězdí, které námořníci pokládali za své ochránce.