Objevovat › Témata › Smuteční zvyky
Každodenní život
Smuteční zvyky v Bibli
Úryvky (počet: 55) — Bible kralická, řádek po řádku, podle „Tematické Bible“ Navea.
- Trhání šatů při zlé zprávěGn 37:29, Gn 37:34, Gn 44:13, 2 S 1:11, 2 S 13:31, Jb 1:20, 2 Kr 2:12
Verše
Gn 37:29A navrátil se Ruben k čisterně, a aj, již nebylo Jozefa v ní. I roztrhl roucha svá.
Gn 37:34I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.
Gn 44:13Tedy oni roztrhše roucha svá, vložil každý břímě na osla svého, a vrátili se do města.
2 S 1:11Tedy David uchytiv roucho své, roztrhl je; tolikéž i všickni muži, kteříž s ním byli.
2 S 13:31Tedy vstav král, roztrhl roucha svá a ležel na zemi; všickni také služebníci jeho stáli, roztrhše roucha.
Jb 1:20Tedy Job vstav, roztrhl roucho své, a oholil hlavu svou, a padna na zem, poklonu učinil.
2 Kr 2:12To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy.
- Žíněné roucho kolem bederGn 37:34, 1 Kr 21:27, Est 4:1
Verše
Gn 37:34I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní.
1 Kr 21:27I stalo se, když uslyšel Achab slova tato, že roztrhl roucho své, a vzav žíni na tělo své, postil se a léhal na pytli, a chodil krotce.
Est 4:1Mardocheus pak zvěděv všecko to, což se bylo stalo, roztrhl roucho své, a vzal na sebe žíni a popel, a jda po městě, křičel křikem velikým a žalostným.
- Prach nebo popel na hlavěJoz 7:6, 2 S 13:19, 2 S 15:32, Jb 2:12
Verše
Joz 7:6Tedy Jozue roztrhl roucho své, a padl tváří svou na zem před truhlou Hospodinovou, a ležel až do večera, ano i starší Izraelští, a sypali prach na hlavy své.
2 S 13:19Tedy posypala Támar hlavu svou popelem, a sukni proměnných barev, kterouž měla na sobě, roztrhla; a vložila ruku na hlavu svou, a jduc, křičela s naříkáním.
2 S 15:32I stalo se, jakž přišel David na vrch hory, aby se tam pomodlil Bohu, aj, potkal se s ním Chusai Architský, maje roztržené roucho své a hlavu prstí posypanou.
Jb 2:12Kteříž pozdvihše očí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhůru.
- Ležení v žíněném rouchu a popeluEst 4:3, Jon 3:6
Verše
Est 4:3V každé také krajině i místě, kamžkoli slovo královské a výpověd jeho došla, kvílení veliké bylo od Židů, a půst, pláč i úpění, a žíni s popelem podestřeli sobě mnozí.
Jon 3:6Nebo jakž došla ta řeč krále Ninivitského, vstav s trůnu svého, složil s sebe oděv svůj, a přioděv se žíní, seděl v popele.
- Ležení na zemi2 S 12:16, 2 S 13:31
- Zahalená hlava a bosé nohy2 S 15:30
Verše
2 S 15:30Ale David šel vzhůru k vrchu hory Olivetské, vstupuje a pláče, maje přikrytou hlavu svou; šel pak bos. Všecken také lid, kterýž byl s ním, přikryl jeden každý hlavu svou, a šli, ustavičně plačíce.
- Zakrytí tváře2 S 19:4, Est 6:12
- Vytrhávání vlasů z hlavy a vousůEzd 9:3
Verše
Ezd 9:3Kteroužto věc když jsem uslyšel, roztrhl jsem roucho své i plášť, a trhal jsem vlasy s hlavy své i z brady, a seděl jsem zděšený.
- Holení hlavyJb 1:20, Ez 27:31
- Odložení šperkůEx 33:4–6
Verše
Ex 33:4–6A uslyšav lid řeč tuto přezlou, zámutek nesli, aniž vzal kdo okrasy své na sebe. Nebo byl řekl Hospodin Mojžíšovi: Mluv synům Izraelským: Vy jste lid tvrdé šíje; jakž jen jedinou vstoupím mezi vás, zahladím vás. Protož již, slož okrasu svou s sebe, a zvím, co učiniti mám s tebou. I svlékli s sebe synové Izraelští okrasy své u hory Oréb.
- Žádné mazání olejem a smuteční oděv2 S 14:2, Da 10:3
Verše
2 S 14:2Poslav do Tekoa, a povolav odtud ženy moudré, řekl jí: Medle, udělej se, jako bys zámutek měla, a oblec se, prosím, v roucho smutku, a nepomazuj se olejem, ale buď jako žena již za mnoho dní zámutek mající nad mrtvým.
Da 10:3Pokrmu pochotného jsem nejedl, ani maso ani víno nevešlo do úst mých, aniž jsem se mastí mazal, až se vyplnili dnové tří téhodnů.
- Truchlící chodí po ulicíchKaz 12:5
Verše
Kaz 12:5Ano i vysokosti báti se budou, a úrazu na cestě, a kvésti bude mandlový strom, tak že i kobylka těžká bude, a poruší se žádost; nebo béře se člověk do domu věčného, a choditi budou po ulici kvílící;
- Zvaly se zkušené plačky, aby naříkalyJr 9:17–18
Verše
Jr 9:17–18Takto praví Hospodin zástupů: Pilně považte, a svolejte ty, kteréž naříkávají, ať přijdou, a k těm, kteréž jsou vycvičené, pošlete, aby přišly. Nechť pospíší, a dadí se nad námi v naříkání, aby slzy tekly z očí našich, a víčka naše oplývala vodou.
- Hráči na flétnu a hlučný zástup v domě mrtvé dívkyMt 9:23
Verše
Mt 9:23Přišed pak Ježíš do domu knížete, a uzřev tu trubače a zástup hlučící,
- Přátelé přicházejí potěšit rodinuJ 11:19, J 11:31
V Zákoně
- Žádné řezání do těla ani holení čela kvůli mrtvémuLv 19:28, Dt 14:1
- Dotek mrtvého těla činil člověka na sedm dní nečistýmNu 19:11, Nu 19:16
- Kněží se smějí poskvrnit jen kvůli nejbližší rodiněLv 21:1–3
Verše
Lv 21:1–3Řekl také Hospodin Mojžíšovi: Mluv kněžím synům Aronovým a rci jim: Při mrtvém nepoškvrní se žádný z vás v lidu svém. Toliko při krevním příteli svém, mateři neb otci svém, synu neb dceři své a bratru svém, Též při sestře své, panně sobě nejbližší, kteráž neměla muže, při té poškvrní se.
- Velekněz nesmí trhat svá roucha ani se přiblížit k mrtvémuLv 21:10–11
Verše
Lv 21:10–11Kněz pak nejvyšší mezi bratřími svými, na jehožto hlavu vylit jest olej pomazání, a posvětil rukou svých, aby obláčel se v roucho svaté, hlavy své neodkryje a roucha svého neroztrhne. Aniž k kterému tělu mrtvému přistoupí, a aniž při otci aneb mateři své poškvrní se.
- Aron a jeho synové nesmějí truchlit pro Nádaba a AbiuLv 10:6
Verše
Lv 10:6Mluvil pak Mojžíš Aronovi, Eleazarovi a Itamarovi, synům jeho: Hlav svých neodkrývejte a roucha svého neroztrhujte, abyste nezemřeli, a aby se Bůh na všecko množství nerozhněval; ale bratří vaši, všecka rodina Izraelská, budou plakati nad tím spálením, kteréž uvedl Hospodin.
- Nic z desátku se nesmělo jíst ve smutkuDt 26:14
Verše
Dt 26:14Nejedl jsem v zámutku svém z toho, a neujal jsem z toho k věci obecné, aniž jsem dal něco odtud ku pohřbu; poslechl jsem hlasu Hospodina Boha svého, učinil jsem podlé všeho, což jsi mi přikázal.
Příklady
- Abraham truchlí a pláče pro SáruGn 23:2
Verše
Gn 23:2A umřela v městě Arbe, kteréž slove Hebron, v zemi Kananejské. I přišel Abraham, aby kvílil nad Sárou, a plakal jí.
- Jákob se nedá potěšit pro JozefaGn 37:34–35
Verše
Gn 37:34–35I roztrhl Jákob roucha svá, a vloživ žíni na bedra svá, zámutek nesl po synu svém za mnoho dní. Sešli se pak všickni synové jeho, a všecky dcery jeho, aby ho těšili. Ale on nedal se potěšiti, a řekl: Nýbrž já tak v zámutku sstoupím za synem svým do hrobu. A plakal ho otec jeho.
- Egypt oplakává Jákoba sedmdesát dní; Jozef truchlí sedm dní v AtáduGn 50:3, Gn 50:10–11
Verše
Gn 50:3A vyplnilo se při něm čtyřidceti dní; (nebo tak vyplňují se dnové těch, kteříž mazáni bývají vonnými věcmi). I plakali ho Egyptští za sedmdesáte dní.
Gn 50:10–11I přišli až k místu Atád, kteréž jest při brodu Jordánském, a kvílili tam kvílením velikým a velmi žalostným; i držel tu zámutek po otci svém za dnů sedm. Vidouce pak obyvatelé země té, totiž Kananejští, zámutek na místě tom Atád, řekli: Těžký to mají zámutek Egyptští. Protož nazváno jest jméno jeho Abel Mizraim, a to jest při brodu Jordánském.
- Izrael truchlí třicet dní pro Arona a třicet pro MojžíšeNu 20:28–29, Dt 34:8
Verše
Nu 20:28–29A svlékl Mojžíš Arona z roucha jeho, a oblékl v ně Eleazara syna jeho. I umřel tam Aron na pahrbku hory, Mojžíš pak a Eleazar sstoupili s hory. Vidouce pak všecko množství, že umřel Aron, plakali ho za třidceti dní všecken dům Izraelský.
Dt 34:8I plakali synové Izraelští Mojžíše na rovinách Moábských třidceti dní, a vyplněni jsou dnové pláče a kvílení nad Mojžíšem.
- Hlasitý nářek v Egyptě: není domu bez mrtvéhoEx 12:30
Verše
Ex 12:30Tedy vstal Farao noci té, a všickni služebníci jeho i všickni Egyptští, a vzešel křik veliký v Egyptě; nebo žádného nebylo domu, v němž by nebylo něčeho mrtvého.
- David a jeho muži pláčou, dokud jim nedojdou síly1 S 30:4
Verše
1 S 30:4Tedy David i lid jeho, kterýž s ním byl, pozdvihše hlasu svého, plakali, až již více plakati nemohli.
- Davidův žalozpěv nad Saulem a Jonatou: „Jak padli hrdinové!“2 S 1:17–19
Verše
2 S 1:17–19Tedy naříkal David naříkáním tímto nad Saulem a nad Jonatou synem jeho, (Přikázav však, aby synové Judovi učeni byli stříleti z luku, jakož psáno v knize Upřímého.): Ó kráso Izraelská, na výsostech tvých zraněni, jakť jsou padli udatní!
- Davidův žalozpěv nad Abnerem2 S 3:33–34
Verše
2 S 3:33–34V tom naříkaje král pro Abnera, řekl: Tak-liž jest měl umříti Abner, jako umírá nějaký ničemný člověk? Ruce tvé nebyly svázány a nohy tvé měděnými poutami nebyly sevříny, ale padl jsi jako ten, kdož padá od lidí nešlechetných. Tedy ještě více všecken lid plakal nad ním.
- „Synu můj Absolone! Synu můj, synu můj!“2 S 18:33, 2 S 19:4
Verše
2 S 18:33I zarmoutil se král, a vstoupiv do horního pokoje na bráně, plakal a jda, mluvil takto: Synu můj Absolone, synu můj, synu můj Absolone! Ó kdybych byl umřel za tebe, Absolone synu můj, synu můj!
2 S 19:4Král pak zakryl tvář svou, a křičel král hlasem velikým: Synu můj Absolone, Absolone synu můj, synu můj!
- Betsabé truchlí pro Uriáše2 S 11:26–27
Verše
2 S 11:26–27Uslyševši pak manželka Uriášova, že umřel Uriáš muž její, plakala manžela svého. A když pominul pláč, poslav David, vzal ji do domu svého, a měl ji za manželku; i porodila mu syna. Ale nelíbilo se to Hospodinu, co učinil David.
- Sbory mužů a žen zpívají žalozpěvy nad Joziášem2 Pa 35:24–25
Verše
2 Pa 35:24–25Takž přenesli jej služebníci jeho z toho vozu, a vložili ho na druhý vůz, kterýž měl, a dovezli jej do Jeruzaléma. I umřel a pochován jest v hrobích otců svých. I plakal všecken Juda a Jeruzalém nad Joziášem. Naříkal také i Jeremiáš nad Joziášem, a zpívávali všickni zpěváci a zpěvakyně v naříkáních svých o Joziášovi až do dnešního dne, kteráž uvedli v obyčej Izraeli. A ta jsou zapsána v pláči Jeremiášovu.
- Mardocheus naříká v žíněném rouchu; v něm se do královské brány nesměloEst 4:1–2
Verše
Est 4:1–2Mardocheus pak zvěděv všecko to, což se bylo stalo, roztrhl roucho své, a vzal na sebe žíni a popel, a jda po městě, křičel křikem velikým a žalostným. A přišel až před bránu královskou; nebo žádný neměl vcházeti do brány královské v oděvu žíněném.
Zdroje
Podle Naveovy tematické Bible (Orville J. Nave, 1896; volné dílo): témata vybrána, řádky zkráceny a převedeny do současné řeči, řádky s výkladem vynechány; každý verš ověřen.
Bible kralická · Volné dílo