Dluhy a půjčky v Bibli

• Nebuďte nikomu nic dlužni kromě vzájemné láskyŘ 13:8
  Verše

  Ř 13:8Žádnému nebývejte nic dlužni, než to, abyste se vespolek milovali. Nebo kdož miluje bližního, Zákon naplnil,
• Dlužník je otrokem věřitelePř 22:7
  Verše

  Př 22:7Bohatý nad chudými panuje, a vypůjčující bývá služebníkem toho, jenž půjčuje.
• Neručte za dluhy, nebo vám vezmou i postelPř 22:26–27, Př 11:15
  Verše

  Př 22:26–27Nebývej mezi rukojměmi, mezi slibujícími za dluhy. Nemáš-li, čím bys zaplatil, proč má kdo bráti lůže tvé pod tebou?

  Př 11:15Velmi sobě škodí, kdož slibuje za cizího, ješto ten, kdož nenávidí rukojemství, bezpečen jest.
• Ručil jsi za bližního? Jdi a hned se vyprosťPř 6:1–5
  Verše

  Př 6:1–5Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své, Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých. Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého. Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým. Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

V Zákoně

• Od chudého krajana žádný úrok; od cizince byl dovolenEx 22:25, Dt 23:19–20
  Verše

  Ex 22:25Půjčíš-li peněz lidu mému chudému, kterýž jest s tebou: nebudeš jemu jako lichevník, aniž ho lichvou obtížíš.

  Dt 23:19–20Nedáš na lichvu bratru svému ani peněz, ani pokrmu, ani jakékoli věci, kteráž se dává na lichvu. Cizímu půjčíš na lichvu, ale bratru svému nedáš na lichvu, aby požehnal tobě Hospodin Bůh tvůj při všech věcech, k kterýmž bys vztáhl ruku svou v zemi, do níž vejdeš, abys dědičně obdržel ji.
• Plášť vzatý do zástavy se vrací do západu slunceEx 22:26–27, Dt 24:12–13
  Verše

  Ex 22:26–27Pakli v základu vezmeš roucho bližního svého, do západu slunce jemu je navrátíš. Nebo ten jediný má oděv, to jest roucho, jímž přikrývá tělo své, a na němž spí. Když bude volati ke mně, tedy uslyším, nebo jsem milosrdný.

  Dt 24:12–13Jestliže by pak byl člověk chudý, nebudeš spáti s základem jeho. Bez prodlévání navrátíš jemu zastavenou věc jeho při západu slunce, aby leže v šatech svých, dobrořečil tobě, a bude to za spravedlnost tobě před Hospodinem Bohem tvým.
• Věřitel čeká venku, až mu zástavu vynesouDt 24:10–11
  Verše

  Dt 24:10–11Půjčil-li bys bližnímu svému něčeho, nevejdeš do domu jeho, abys vzal něco v zástavě od něho. Ale vně staneš, a člověk, jemuž jsi půjčil, vynese tobě základ svůj ven.
• Mlýnské kameny se do zástavy brát nesmějíDt 24:6
  Verše

  Dt 24:6Žádný nevezme v zástavě svrchního i spodního žernovu, nebo takový bral by duši v základu.
• Každý sedmý rok se dluhy promíjejíDt 15:1–3
  Verše

  Dt 15:1–3Každého léta sedmého odpouštěti budeš. Tento pak bude způsob odpuštění, aby odpustil každý věřitel, kterýž rukou svou půjčil to, čehož půjčil bližnímu svému; nebude upomínati bližního svého aneb bratra svého, nebo vyhlášeno jest odpuštění Hospodinovo. Cizozemce upomínati budeš, ale to, což bys měl u bratra svého, propustí ruka tvá.
• Krajan, který se prodá, pracuje jako nádeníkLv 25:39–41
  Verše

  Lv 25:39–41Jestliže by pak schudl bratr tvůj u tebe, tak že by se prodal tobě, nebudeš ho podrobovati v dílo otrocké. Jakožto nájemník a jako podruh bude při tobě; až do léta milostivého sloužiti bude u tebe. Potom vyjde od tebe s dětmi svými, a navrátí se k čeledi své, a v dědictví otců svých navrátí se.
• Vypůjčené zvíře, které uhyne, se musí plně nahraditEx 22:14
  Verše

  Ex 22:14Kdyby pak někdo vypůjčil něčeho od bližního svého, a ochromělo by aneb umřelo v nepřítomnosti pána jeho, bez výmluvy navrátí zase.

Příklady

• Juda nechává pečeť, šňůru a hůl jako zástavuGn 38:17–18
  Verše

  Gn 38:17–18Odpověděl: Pošliť kozelce z stáda. Dí ona: Kdybys něco zastavil, dokavadž nepošleš. I řekl: Cožť mám dáti v zástavě? Odpověděla ona: Pečetní prsten svůj, a halži svou, a hůl svou, kterouž máš v ruce své. I dal jí, a všel k ní; a počala z něho.
• Všichni zadlužení se shromažďují kolem Davida1 S 22:2
  Verše

  1 S 22:2A shromáždili se k němu, kteřížkoli byli v ssoužení, a kteřížkoli byli zadlužilí, a kteřížkoli byli v hořkosti ducha, a byl nad nimi knížetem, tak že jich bylo s ním okolo čtyř set mužů.
• Věřitel si přichází vzít dva syny vdovy za otroky2 Kr 4:1–7
  Verše

  2 Kr 4:1–7Tedy žena jedna z manželek synů prorockých volala k Elizeovi, řkuci: Služebník tvůj, muž můj, umřel, ty pak víš, že služebník tvůj bál se Hospodina. A teď věřitel přišel, aby vzal dva syny mé sobě za služebníky. Řekl jí Elizeus: Což chceš, ať učiním? Oznam mi, co máš v domě? Ona řekla: Nemáť služebnice tvá nic v domě, jediné báni oleje. I řekl: Jdi, vyžádej sobě nádob vně ode všech sousedů svých, nádob prázdných tím více. A vejda, zavři za sebou dvéře i za syny svými, a nalévej do všech těch nádob, a kteráž bude plná, rozkážeš ji odstaviti. A tak odešla od něho a zavřela dvéře za sebou a za syny svými. Oni podávali jí, a ona nalévala. I stalo se, že když naplnila ty nádoby, řekla synu svému: Podej mi ještě nádoby. Kterýž odpověděl: Již není více nádob. I přestal olej. Tedy ona přišedši, oznámila to muži Božímu. On pak řekl: Jdi, prodej ten olej, a spokoj věřitele svého, ty pak s syny svými budeš se živiti z ostatku.
• „Bylo vypůjčené!“ – železo sekery spadne do Jordánu2 Kr 6:4–6
  Verše

  2 Kr 6:4–6Takž šel s nimi. A když přišli k Jordánu, sekali dříví. I stalo se, když jeden z nich podtínal dřevo, že sekera spadla mu do vody. Tedy zkřikl a řekl: Ach, pane můj, a ta ještě byla vypůjčená. Jemuž řekl muž Boží: Kamž jest upadla? I ukázal mu to místo. Kterýž uťav dřevo, uvrhl je tam, a učinil, aby zplynula sekera.
• Hlad: lidé dávají pole a domy do zástavy; Nehemiáš ukončí lichvuNeh 5:3–5, Neh 5:10–12
  Verše

  Neh 5:3–5Jiní opět pravili: Pole svá i vinice své, a domy své zzastavovati musíme, abychom obilé jednati mohli v hladu tomto. Jiní ještě pravili: Musíme vypůjčiti peněz, abychom dali plat králi, na svá pole i vinice své, Ješto aj, jakož tělo bratří našich, tak těla naše, jakož synové jejich, tak i synové naši. A však my musíme podrobovati syny své a dcery své v službu, a některé již ze dcer našich podrobeny jsou, a nemůžeme s nic býti, poněvadž pole naše a vinice naše drží jiní.

  Neh 5:10–12I já také s bratřími svými a s služebníky svými mohl bych bráti od nich peníze aneb obilé, a však odpusťme jim medle ten dluh. Navraťte jim, prosím, ještě dnes pole jejich, vinice jejich, zahrady olivové jejich i domy jejich, i ten stý díl peněz, obilé, vína i oleje, kterýž od nich béřete. Odpověděli: Navrátíme, aniž čeho od nich vyhledávati budeme; tak učiníme, jakž ty pravíš. Tedy svolav kněží, zavázal jsem je přísahou, aby tak učinili.
• Kojenec chudé rodiny zabavený za dluhJb 24:9
  Verše

  Jb 24:9Loupí sirotky, kteříž jsou při prsích, a od chudého základ berou.
• Oděvy vzaté do zástavyJb 22:6, Am 2:8
  Verše

  Jb 22:6Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.

  Am 2:8A na oděvu zastaveném klanějí se při každém oltáři, a víno pokutovaných pijí v domě bohů svých,
• Podobenství: služebník, který dluží deset tisíc talentůMt 18:23–34
  Verše

  Mt 18:23–34A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými. A když počal počtu klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven. A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti. Tedy padna služebník ten, prosil ho, řka: Pane, poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě. I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil. Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen. Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všeckoť zaplatím tobě. On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu. Tedy vidouce spoluslužebníci, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo. Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten tvůj dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil. Zdaližs i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen.
• Podobenství: dva dlužníci, kteří dluží pět set a padesát denárůL 7:41–42
  Verše

  L 7:41–42I řekl Ježíš: Dva dlužníky měl jeden věřitel. Jeden dlužen byl pět set peněz, a druhý padesát. A když neměli, odkud by zaplatili, odpustil oběma. Pověziž tedy, který z nich více jej bude milovati?
• Dohodni se se svým protivníkem ještě cestou k souduMt 5:25–26
  Verše

  Mt 5:25–26Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokudž jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře. Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokudž i toho posledního haléře nenavrátíš.
• Půjčujte a nic za to nečekejteL 6:34–35
  Verše

  L 6:34–35A budete-li půjčovati těm, od kterýchž se nadějete zase vzíti, jakou máte milost? Však i hříšníci hříšníkům půjčují, aby tolikéž zase vzali. Protož milujte nepřátely vaše, a dobře čiňte, a půjčujte, nic se odtud nenadějíce, a budeť odplata vaše mnohá, a budete synové Nejvyššího. Nebo on dobrotivý jest i k nevděčným a zlým.
• Pavel Filemonovi: „Připiš to na můj účet. Já to zaplatím“Fm 1:18–19
  Verše

  Fm 1:18–19Jestližeť pak v čem ublížil, anebo jest-liť co dlužen, to mně přičti. Já Pavel psal jsem svou rukou, jáť zaplatím; ať nedím tobě, že ty i sám sebe jsi mi dlužen.