Objevovat › Témata › Svatby a manželství
Každodenní život
Svatby a manželství v Bibli
Úryvky (počet: 53) — Bible kralická, řádek po řádku, podle „Tematické Bible“ Navea.
Zvyky
- Rodiče vybírali svým synům manželkyGn 21:21, Gn 24:3–4, Gn 28:1–2, Jr 29:6
Verše
Gn 21:21Bydlil pak na poušti Fáran; i vzala mu matka jeho ženu z země Egyptské.
Gn 24:3–4Abych tě zavázal přísahou skrze Hospodina, Boha nebe a Boha země, abys nebral manželky synu mému ze dcer Kananejských, mezi nimiž já bydlím. Ale půjdeš do země mé a příbuznosti mé; a odtud vezmeš manželku synu mému Izákovi.
Gn 28:1–2Povolal pak Izák Jákoba, a požehnal jemu, a přikázal mu, řka: Nepojímej ženy ze dcer Kananejských. Ale vstana, jdi do Pádan Syrské do domu Bathuele, otce matky své, a pojmi sobě odtud manželku ze dcer Lábana ujce svého.
Jr 29:6Pojímejte ženy, a ploďte syny i dcery, dávejte také synům svým ženy, dcery též své dávejte za muže, ať rodí syny a dcery; množte se tam, a nebeřte umenšení.
- Samson žádá rodiče, aby mu získali pelištejskou ženuSd 14:2
Verše
Sd 14:2A navrátiv se, oznámil otci svému a mateři své, řka: Viděl jsem ženu v Tamnata ze dcer Filistinských, protož nyní vezměte mi ji za manželku.
- Rebeky se ptají: „Půjdeš s tímto mužem?“Gn 24:57–58
Verše
Gn 24:57–58I řekli: Zavolejme děvečky a zeptejme se, co dí k tomu. Tedy zavolali Rebeky, a řekli jí: Chceš-li jíti s mužem tímto? I řekla: Půjdu.
- Rebeka se při setkání s Izákem zahaluje závojemGn 24:65
Verše
Gn 24:65(Nebo řekla byla služebníku: Kdo jest ten muž, kterýž jde po poli proti nám? Odpověděl služebník: To jest pán můj.) I vzala rouchu, a přistřela se.
- Klenoty a šaty pro nevěstu, dary pro její rodinuGn 24:53
Verše
Gn 24:53A vyňav služebník ten nádoby stříbrné a nádoby zlaté a oděv, dal Rebece; drahé také dary dal bratru jejímu a matce její.
- Otci nevěsty se platilo věnoGn 34:12, Ex 22:16–17
Verše
Gn 34:12Jmenujte mi věno i dary jak chcete veliké, dám, jak mi koli řeknete; jen mi tu děvečku dejte za manželku.
Ex 22:16–17Jestliže by kdo namluvil pannu, kteráž není zasnoubena, a spal by s ní: dáť jí věno, a vezme ji sobě za manželku. Pakli by otec její nikoli nechtěl jí dáti jemu, odváží stříbra podlé obyčeje věna panenského.
- Lában: u nás není zvykem dávat mladší před staršíGn 29:26
Verše
Gn 29:26Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená.
- Týden svatebního veselíGn 29:22, Gn 29:27–28
Verše
Gn 29:22Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody.
Gn 29:27–28Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných. I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.
- Ženich vystrojil sedmidenní hostinu s třiceti družbamiSd 14:10–12
Verše
Sd 14:10–12Tedy šel otec jeho k ženě té, a učinil tam Samson hody, nebo tak činívali mládenci. Když pak jej viděli tam, vybrali z sebe třidceti tovaryšů, aby byli při něm. I řekl jim Samson: Vydám vám pohádku, kterouž jestliže mi právě vysvětlíte za sedm dní těchto hodů a uhodnete, dám vám třidceti čechlů a třidcatero roucho proměnné.
- Nevěstiny šperky a svatební pásJr 2:32, Iz 61:10
Verše
Jr 2:32Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné.
Iz 61:10Velice se budu radovati v Hospodinu, a plésati bude duše má v Bohu mém; nebo mne oblékl v roucho spasení, a pláštěm spravedlnosti přioděl mne jako ženicha, kterýž se strojí ozdobně, a jako nevěstu okrašlující se ozdobami svými.
- Princezna v šatech protkaných zlatem se svými družkamiŽ 45:14–15
Verše
Ž 45:14–15Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její. V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.
- Šalomounova koruna od matky v den jeho svatbyPís 3:11
Verše
Pís 3:11Vyjděte a pohleďte, dcery Sionské, na krále Šalomouna v koruně, kterouž ho korunovala matka jeho v den oddávání jeho a v den veselí srdce jeho.
- Ulicemi zněl hlas ženicha a nevěstyJr 7:34
Verše
Jr 7:34Způsobím také, aby přestal v městech Judských a v ulicích Jeruzalémských hlas radosti a hlas veselé, hlas ženicha a hlas nevěsty; nebo pustinou učiněna bude země.
- Deset družiček s lampami vychází vstříc ženichovi (podobenství)Mt 25:1–6
Verše
Mt 25:1–6Tehdy podobno bude království nebeské desíti pannám, kteréžto vzavše lampy své, vyšly proti Ženichovi. Pět pak z nich bylo opatrných, a pět bláznivých. Ty bláznivé vzavše lampy své, nevzaly s sebou oleje. Opatrné pak vzaly olej v nádobkách svých s lampami svými. A když prodléval Ženich, zdřímaly se všecky a zesnuly. O půlnoci pak stal se křik: Aj, Ženich jde, vyjděte proti němu.
- Od hostů se čekal svatební oděv (podobenství)Mt 22:11–12
Verše
Mt 22:11–12Tedy všed král, aby pohleděl na hodovníky, uzřel tam člověka neoděného rouchem svadebním. I řekl jemu: Příteli, kteraks ty sem všel, nemaje roucha svadebního? A on oněměl.
- Sňatek před staršími jako svědky v městské bráněRt 4:9–11
Verše
Rt 4:9–11Tedy řekl Bóz starším těm a všemu lidu: Vy svědkové jste dnes, že jsem ujal všecko, což bylo Elimelechovo, i všecko to, což bylo Chelionovo a Mahalonovo, od Noémi. Ano i Rut Moábskou, ženu Mahalonovu, vzal jsem sobě za manželku, abych vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho, a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého z bratří jeho, a z brány místa jeho. Vy svědkové jste dnes toho. I řekl všecken lid, kterýž byl v bráně města, i starší: Svědkové jsme. Dejž Hospodin, aby žena vcházející do domu tvého byla jako Ráchel a jako Lía, kteréžto dvě vzdělaly dům Izraelský. Počínejž sobě zmužile v Efratě, a dosáhni jména v Betlémě.
- Jozef je nazýván Mariiným mužem, ač jsou teprve zasnoubeniMt 1:18–19, L 1:27
Verše
Mt 1:18–19Jezukristovo pak narození takto se stalo: Když matka jeho Maria snoubena byla Jozefovi, prve než se sešli, nalezena jest těhotná z Ducha svatého. Ale Jozef muž její spravedlivý jsa, a nechtěv jí v lehkost uvésti, chtěl ji tajně propustiti.
L 1:27Ku panně zasnoubené muži, kterémuž jméno bylo Jozef, z domu Davidova, a jméno panny Maria.
V Zákoně
- Novomanžel je na jeden rok osvobozen od válkyDt 24:5
Verše
Dt 24:5Když by někdo v nově pojal ženu, nevyjde k boji, aniž na něj vzkládána bude jaká obecní práce; svoboden bude v domě svém za jeden rok, a veseliti se bude s manželkou svou, kterouž pojal.
- Bratr si bere bezdětnou vdovu po svém bratruDt 25:5–10, Gn 38:8, Mk 12:19
Verše
Dt 25:5–10Když by bratří spolu bydlili, a umřel by jeden z nich, nemaje syna, nevdá se ven žena toho mrtvého za jiného muže; bratr jeho vejde k ní, a vezme ji sobě za manželku, a právem švagrovství přižení se k ní. Prvorozený pak, kteréhož by porodila, nazván bude jménem bratra jeho mrtvého, aby nebylo vyhlazeno jméno jeho z Izraele. Nechtěl-li by pak muž ten pojíti příbuzné své, tedy přijde příbuzná jeho k bráně před starší a řekne: Nechce příbuzný můj vzbuditi bratru svému jména v Izraeli, a nechce podlé práva švagrovství pojíti mne. Tedy povolají ho starší města toho, a mluviti budou s ním; a stoje, řekl-li by: Nechci jí pojíti, Přistoupí příbuzná jeho k němu před staršími, a szuje střevíc jeho s nohy jeho, a pline mu na tvář a odpoví, řkuci: Tak se má státi muži tomu, kterýž by nechtěl vzdělati domu bratra svého. I bude nazváno jméno jeho v Izraeli: Dům bosého.
Gn 38:8Tedy řekl Juda Onanovi: Vejdi k ženě bratra svého, a podlé příbuznosti pojmi ji, abys vzbudil símě bratru svému.
Mk 12:19Mistře, Mojžíš nám napsal: Kdyby čí bratr umřel, a ostavil po sobě manželku, a synů by neměl, aby bratr jeho pojal manželku jeho a vzbudil símě bratru svému.
- Salfadovy dcery se musí vdát v rámci otcova kmeneNu 36:6–8
Verše
Nu 36:6–8To jest, což přikázal Hospodin o dcerách Salfadových, řka: Za kohož se jim líbiti bude, nechť se vdadí, však v čeledi domu otce svého ať se vdávají, Aby nebylo přenášíno dědictví synů Izraelských z pokolení na pokolení; nebo synové Izraelští jeden každý přídržeti se bude dědictví pokolení otců svých. A každá dcera z pokolení synů Izraelských, kteráž by měla dědictví, za někoho z čeledi pokolení otce svého vdá se, aby vládli synové Izraelští jeden každý dědictvím otců svých,
- Kněží si nesmějí vzít rozvedenou ženuLv 21:7, Lv 21:13–14
Verše
Lv 21:7Ženy nevěstky aneb poškvrněné nevezmou sobě, a ženy zahnané od muže jejího nepojmou; nebo svatý jest jeden každý z nich Bohu svému.
Lv 21:13–14On také ženu v panenstvím jejím za manželku sobě pojme. Vdovy, aneb zahnané, aneb poškvrněné, nevěstky, žádné z těch nebude sobě bráti, ale pannu z lidu svého vezme sobě za manželku.
- Zajatá žena nejprve celý měsíc oplakává své rodičeDt 21:10–13
Verše
Dt 21:10–13Když bys vytáhl na vojnu proti nepřátelům svým, a dal by je Hospodin Bůh tvůj v ruce tvé, a zajal bys z nich mnohé; Uzříš-li mezi zajatými ženu krásného oblíčeje, a zamiluješ ji, tak abys ji sobě vzal za manželku: Uvedeš ji do domu svého, i oholí sobě hlavu, a obřeže nehty své; A složíc roucho své s sebe, v kterémž jest jata, zůstane v domě tvém, a plakati bude otce svého i matky své za celý měsíc; a potom vejdeš k ní, a budeš její manžel, a ona bude manželka tvá.
- Izraelci nemají uzavírat sňatky s národy KanánuDt 7:3
Verše
Dt 7:3Nikoli nespřízníš se s nimi; dcery své nedáš synu jejich, a dcery jejich nevezmeš synu svému.
Příklady
- Abraham se oženil se Sárou, svou nevlastní sestrouGn 11:29, Gn 20:12
- Izák miloval Rebeku a po smrti matky našel útěchuGn 24:67
Verše
Gn 24:67I uvedl ji Izák do stanu Sáry matky své, a vzal Rebeku, a měl ji za manželku, a miloval ji. I potěšil se Izák po smrti matky své.
- Jákob slouží sedm let za Ráchel; zdají se mu jako pár dníGn 29:18–20
Verše
Gn 29:18–20I miloval Jákob Ráchel.) Řekl tedy: Buduť sloužiti sedm let za Ráchel, dceru tvou mladší. Odpověděl Lában: Lépeť jest, abych ji tobě dal, nežli bych ji dal muži jinému; zůstaniž se mnou. Takž Jákob sloužil za Ráchel sedm let; a bylo před očima jeho jako něco málo dnů, proto že laskav byl na ni.
- Jákob dostává nejprve Líu, pak RáchelGn 29:21–28
Verše
Gn 29:21–28Potom řekl Jákob k Lábanovi: Dejž mi ženu mou; nebo vyplněni jsou dnové moji, abych všel k ní. Tedy sezval Lában všecky muže místa toho, a učinil hody. U večer pak vzav Líu, dceru svou, uvedl ji k němu; a on všel k ní. Dal také Lában Zelfu děvku svou Líe, dceři své, za služebnici. A když bylo ráno, poznal, že jest Lía. I řekl k Lábanovi: Což jsi mi to učinil? Zdaliž jsem za Ráchel nesloužil u tebe? Pročežs mne tedy oklamal? Odpověděl Lában: Nebývá toho v kraji našem, aby vdávána byla mladší dříve, než prvorozená. Vyplň týden této; dámeť potom i tuto za službu, kterouž sloužiti budeš u mne ještě sedm let jiných. I udělal tak Jákob, a vyplnil týden její. Potom dal mu Ráchel dceru svou za manželku.
- Kálef dává svou dceru Axu muži, který dobude KariatseferSd 1:12–13
Verše
Sd 1:12–13Kdežto řekl Kálef: Kdo by dobyl Kariatsefer a vzal by je, dám jemu Axu dceru svou za manželku. Tedy dobyl ho Otoniel, syn Cenezův, bratra Kálefova mladšího, i dal jemu Axu dceru svou za manželku.
- Saul slibuje svou dceru muži, který zabije Goliáše1 S 17:25, 1 S 18:17
Verše
1 S 17:25I mluvili Izraelští mezi sebou: Viděli-li jste toho muže, kterýž vyšel? Nebo aby pohanění uvedl na Izraele, vyšel. Kdož by ho zabil, zbohatí ho král bohatstvím velikým, a dceru svou dá jemu, i dům otce jeho osvobodí v Izraeli.
1 S 18:17Tedy řekl Saul Davidovi: Aj, dceru svou starší Merob dámť za manželku, toliko mi buď muž silný, a veď boje Hospodinovy. (Saul pak myslil: Nechť neschází od mé ruky, ale od ruky Filistinských.)
- Saul žádá sto pelištejských předkožek; David jich přinese dvě stě1 S 18:25–27, 2 S 3:14
Verše
1 S 18:25–27I řekl Saul: Takto rcete Davidovi: Není žádostiv král věna, toliko sto obřízek Filistinských, aby byla pomsta nad nepřátely královskými. (Saul pak to obmýšlel, aby David upadl v ruku Filistinských.) Protož oznámili služebníci jeho Davidovi slova ta, a líbilo se to Davidovi, aby byl zetěm královým. Ještě se pak nebyli vyplnili dnové ti, Když vstav David, odšel, on i muži jeho, a zbil z Filistinských dvě stě mužů, jejichž obřízky přinesl David, a z úplna je dali králi, aby byl zetěm královým. I dal jemu Saul Míkol dceru svou za manželku.
2 S 3:14I poslal David posly k Izbozetovi synu Saulovu, aby řekli: Dej mi ženu mou Míkol, kterouž jsem sobě zasnoubil ve stu obřízek Filistinských.
- Bóz si před svědky bere Rut za ženuRt 4:5, Rt 4:10
Verše
Rt 4:5I řekl Bóz: Když ujmeš pole to od Noémi, tedy i Rut Moábskou, manželku mrtvého, sobě pojmeš, abys vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho.
Rt 4:10Ano i Rut Moábskou, ženu Mahalonovu, vzal jsem sobě za manželku, abych vzbudil jméno mrtvého v dědictví jeho, a aby nebylo zahlazeno jméno mrtvého z bratří jeho, a z brány místa jeho. Vy svědkové jste dnes toho.
- Muži z Beniamina si unášejí ženy z tanečnic v SíloSd 21:21–23
Verše
Sd 21:21–23A šetřte, a aj, když vyjdou dcery Sílo plésati v houfích, tedy vyskočíte z vinic a pochytíte sobě každý manželku svou ze dcer Sílo, a odejdete do země Beniamin. Když pak přijdou otcové jejich aneb bratří jejich, aby se před námi soudili, tedy řekneme jim: Slitujte se nad námi místo nich, nebo v té válce nevzali jsme pro každého z nich manželky; také jste vy jim nedali jich, a tak nebudete nic vinni. Tedy učinili tak synové Beniamin, a přivedli sobě manželky vedlé počtu svého z těch plésajících, kteréž uchvátili; a odšedše, navrátili se k dědictví svému, a vzdělavše zase města svá, bydlili v nich.
- Asverus činí Ester královnou a pořádá Esteřinu hostinuEst 2:17–18
Verše
Est 2:17–18I zamiloval král Ester nade všecky jiné ženy, a nalezla milost a lásku u něho nade všecky panny, tak že vstavil korunu královskou na hlavu její, a učinil ji královnou místo Vasti. K tomu také učinil král hody veliké všechněm knížatům svým a služebníkům svým, totiž hody Estery, a dal odpočinutí krajinám, a daroval je tak, jakž slušelo na krále.
- Ozeáš kupuje ženu za patnáct šekelů stříbra a ječmenOz 3:2
Verše
Oz 3:2Tedy zjednal jsem ji sobě z patnácti stříbrných a z půldruhého chomeru ječmene.
- Ježíš a jeho učedníci na svatbě v KániJ 2:1–10
Verše
J 2:1–10Třetího dne stala se svadba v Káni Galilejské, a byla matka Ježíšova tam. A pozván jest také Ježíš i učedlníci jeho na svadbu. Když se pak nedostalo vína, řekla matka Ježíšova k němu: Vína nemají. Dí jí Ježíš: Co mně a tobě ženo? Ještě nepřišla hodina má. Dí matka jeho k služebníkům: Což by koli vám řekl, učiňte. I bylo tu kamenných stoudví šest postaveno, podle obyčeje očišťování Židovského, beroucí v sebe jedna každá dvě nebo tři míry. Řekl jim Ježíš: Naplňte ty stoudve vodou. I naplnili je až do vrchu. I dí jim: Nalévejtež již, a neste vrchnímu správci svadby. I nesli. A jakž okusil vrchní správce svadby vody vínem učiněné, (nevěděl pak, odkud by bylo, ale služebníci věděli, kteříž vážili vodu,) povolal ženicha ten vrchní správce, A řekl mu: Každý člověk nejprve dobré víno dává, a když by se hojně napili, tehdy to, kteréž horší jest. Ale ty zachoval jsi víno dobré až dosavad.
- Apoštolové brali na cesty své manželky1 K 9:5
Verše
1 K 9:5Zdaliž nemáme moci sestry ženy při sobě míti, jako i jiní apoštolé, i bratří Páně, i Petr?
Výroky v Přísloví
Zdroje
Podle Naveovy tematické Bible (Orville J. Nave, 1896; volné dílo): témata vybrána, řádky zkráceny a převedeny do současné řeči, řádky s výkladem vynechány; každý verš ověřen.
Bible kralická · Volné dílo