Leviatan a Behemót

Kapitoly Jób 40–41 popisují dva mocné tvory: Behemóta, který žere trávu jako vůl a leží v rákosí u řeky, a Leviatana, kterého nelze chytit na háček. V Žalmu 104 si Leviatan hraje v moři, kdežto Žalm 74 a Izajáš 27 mluví o mnohohlavém mořském hadu. Jméno Behemót je tvar množného čísla hebrejského slova pro „zvíře“ – jako by se řeklo „zvíře nad zvířata“.

Jak jim rozumět, je sporné. Podle jednoho názoru básník popisuje skutečná zvířata: Behemót je hroch a Leviatan krokodýl, oba v Egyptě dobře známí; jiní navrhovali slona nebo velrybu. Podle jiného názoru jde o básnické bytosti společné širšímu starověkému světu: texty z Ugaritu (14.–13. století př. n. l.) vyprávějí o Lotanovi, „svíjejícím se hadu“ se sedmi hlavami, slovy velmi blízkými verši Izajáš 27,1. Někteří čtenáři v nich vidí vyhynulé plazy, například dinosaury. Pozdější židovská tradice vyprávěla, že Leviatan a Behemót budou podáváni na hostině na konci dnů, a Thomas Hobbes nazval svou knihu o státu Leviathan (1651).