Lot a jeho dcery [rub]

Albrecht Dürer · c. 1496/1499
Národní galerie umění, Washington

Albrecht Dürer namaloval tento výjev v Norimberku na konci 90. let 15. století na rub desky, jejíž líc zobrazuje Madonu s Dítětem. Deska je malá, široká asi 42 centimetrů, a byla nejspíš zhotovena pro Hallery, jeden z předních rodů města.

Lot vykračuje po cestě s lahví na zádech a hrncem zavěšeným na holi; jeho dcery jdou za ním s uzlem, skříňkou a přeslicí, jako by se vydávaly na cestu. Za nimi města vybuchují v plamenech a daleko vzadu na cestě stojí nehybně drobná tmavá postava.

Z textu

Andělé vyvedli Lota, jeho ženu a dvě dcery z města (1 Mojžíšova 19,16)

Hospodin „dštil na Sodomu a na Gomoru sirou a ohněm“ (1 Mojžíšova 19,24)

„I ohlédla se žena jeho“ a byla „obrácena v sloup solný“ (1 Mojžíšova 19,26)

Ze země stoupá dým „jako dým z vápenice“ (1 Mojžíšova 19,28)

Od umělce

Oděvy Dürerova vlastního Německa: Lotův turban, plášť podšitý kožešinou a boty, šaty a spletené vlasy dcer

Všední věci na cestu – láhev, hrnec, skříňka, přeslice s vlnou

Německá krajina se skalami, jedlemi a jezerem s loďkami

Žádní andělé: rodina jde sama

Podrobnosti

Solný sloup

Na cestě za nimi stojí nehybně malá tmavá postava – Lotova žena.

Města hoří

Opevněné město vzplane pod černým sloupem dýmu.

Druhý požár

Daleko vpravo hoří další město.

Těžký uzel

Jedna dcera nese na hlavě velký modrý uzel.

Přeslice

Druhá nese přeslici s vlnou a vřeteno a malou skříňku.

Lot

V turbanu a plášti podšitém kožešinou, s lahví na zádech a hrncem na holi.

Albrecht Dürer, German, 1471–1528. National Gallery of Art, Washington (Samuel H. Kress Collection, 1952.2.16.b) · Oil on panel · NGA Open Access: "Images of these works are available free of charge for any use, commercial or non-commercial, under Creative Commons Zero (CC0)." (NGA open data: published_images.csv openaccess = 1)

Verše

Gn 19:15–28A když zasvitávalo, nutili andělé Lota, řkouce: Vstaň, vezmi ženu svou a dvě dcery své, kteréž tu jsou, abys nezahynul v pomstě města. A když prodléval, chopili muži ruku jeho, a ruku ženy jeho, a ruku dvou dcer jeho, nebo se slitoval nad ním Hospodin; i vyvedli jej, a pustili za městem. A stalo se, když je vedli ven, řekl jeden: Zachovejž život svůj, neohlédej se zpět, ani se zastavuj na vší této rovině; ujdi na horu, abys nezahynul. I řekl jim Lot: Ne tak, prosím, páni moji. Aj, nyní nalezl služebník tvůj milost před očima tvýma, a veliké jest milosrdenství tvé, kteréž jsi učinil se mnou, když jsi zachoval duši mou; ale jáť nebudu moci ujíti na tu horu, aby mne nepostihlo to zlé, a umřel bych. Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má. I řekl k němu: Aj, uslyšel jsem žádost tvou i v této věci, abych nepodvrátil města toho, o němž jsi mluvil. Pospěšiž, ujdi tam; neboť nebudu moci učiniti ničehož, dokudž tam nedojdeš. A z té příčiny nazváno jest jméno města toho Ségor. Slunce vzcházelo nad zemi, když Lot všel do Ségor. A Hospodin dštil na Sodomu a naGomoru sirou a ohněm od Hospodina s nebe. A podvrátil ta města i všecku tu rovinu, všecky také obyvatele těch měst, i všecko, což roste z země. I ohlédla se žena jeho, jduc za ním, a obrácena jest v sloup solný. Vstav pak Abraham ráno, pospíšil k místu tomu, kdež byl stál před Hospodinem. A pohleděv k Sodomě a Gomoře, i na všecku zemi té roviny, uzřel, a aj, vystupoval dým z země té, jako dým z vápenice.