Píšťala a flétna

Chalil (také halil), obvykle překládaný jako „flétna“, byla píšťala jako řecký aulos: trubice z rákosu, do níž se foukalo přes dvojitý plátek jako u raného hoboje. Název pochází ze slova, které znamená „provrtat“ – dutá trubice. Její zvuk byl ostrý a pronikavý a řecké vázové malby ukazují hráče na aulos, kteří foukají do dvou píšťal najednou. Další slovo, ugav, také nějaký druh píšťaly nebo flétny, se objevuje u Jubala (1 Mojžíšova 4,21) a v Žalmu 150.

Píšťala provázela radost i žal. Hrála na hostinách (Izajáš 5,12) a před zástupem proroků, a když byl Šalomoun dosazen za krále, „všechen lid šel za ním a hrál na flétny“ (1 Královská 1,40). Byla to i hudba smutku: Jeremiáš naříká nad Moábem „jako flétna“ a v domě představeného synagogy našel Ježíš „hráče na flétny a hlučící zástup“ (Matouš 9,23). Mišna, pozdější židovský zákoník, říká, že i ten nejchudší muž má na pohřeb své ženy najmout aspoň dva hráče na flétnu a jednu plačku. V Ježíšově výroku volají děti na tržišti: „Hráli jsme vám na flétnu, a netančili jste“ (Matouš 11,17).