Uzdravení ochrnutého

Nizozemský malíř · c. 1560/1590
Národní galerie umění, Washington

Neznámý nizozemský malíř vytvořil tuto olejovou desku kolem let 1560–90; dlouho byla připisována Janu van Hemessenovi. Vyplňuje ji jediná obrovská postava: uzdravený muž, který bosý kráčí z kopce, shrbený pod tíhou svého lůžka.

Dřívější část příběhu je vyprávěna v malém, v pozadí vlevo. Muži klečí na střeše a odstraňují tašky a ve dveřích pod nimi leží nemocný na nosítkách před Ježíšem, obklopený zástupem.

Z textu

Tolik lidí, „že již nemohli ani ke dveřům“ (Marek 2,2)

Muži, kteří „odkryli střechu nad ním a prorazili otvor“ (Marek 2,4)

„Vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel“ (Marek 2,12)

Od umělce

Z lehátka se stala celá vlámská postel – pruhovaná matrace, polštář a zelená přikrývka

Dům v Kafarnaum jako dřevěná stodola s taškovou střechou v severské krajině

Uzdravený muž v červené tunice a bílé košili malířovy doby

Předtím a potom na jednom obraze: malá scéna vzadu, velká postava vpředu

Podrobnosti

Uzdravený

S hlavou skloněnou pod nákladem svírá oběma rukama své lůžko.

Postel

Srolovaná pruhovaná matrace a zelená přikrývka – celá postel na zádech.

Na střeše

Muži klečí na střeše a odstraňují tašky, aby udělali otvor.

U dveří

Dole leží nemocný na nosítkách před Ježíšem, kolem nich zástup.

Pocestní

Daleko na cestě kráčejí dvě malé postavy k statku.

Netherlandish 16th Century. National Gallery of Art, Washington (Chester Dale Collection, 1943.7.7) · Oil on panel · NGA Open Access: "Images of these works are available free of charge for any use, commercial or non-commercial, under Creative Commons Zero (CC0)." (NGA open data: published_images.csv openaccess = 1)

Verše

Mk 2:1–12A opět všel do Kafarnaum po několika dnech. I uslyšáno jest, že by doma byl. A hned sešlo se jich množství, takže již nemohli ani ke dveřům. I mluvil jim slovo. Tedy přijdou k němu někteří, nesouce šlakem poraženého, kterýžto ode čtyř nesen byl. A když k němu nemohli pro zástupy, loupali střechu, kdež byl Ježíš, a probořivše půdu, spustili po provazích dolů ložce, na němž ležel šlakem poražený. A vida Ježíš víru jejich, dí šlakem poraženému: Synu, odpouštějí se tobě hříchové tvoji. A byli tu někteří z zákoníků, sedíce a myslíce v srdcích svých: Co tento tak mluví rouhavě? Kdo můž odpustiti hříchy, jediné sám Bůh? To hned poznav Ježíš duchem svým, že by tak přemyšlovali sami v sobě, řekl jim: Proč o tom přemyšlujete v srdcích svých? Co jest snáze říci šlakem poraženému: Odpouštějí se tobě hříchové, čili říci: Vstaň a vezmi lože své a choď? Ale abyste věděli, že Syn člověka má moc na zemi odpouštěti hříchy, dí šlakem poraženému: Toběť pravím: Vstaň, a vezmi lože své, a jdi do domu svého. I vstal hned, a vzav lože své přede všemi, odšel, takže se děsili všickni, a chválili Boha, řkouce: Nikdy jsme toho neviděli.