Tunika a plášť

Většina lidí nosila dva hlavní oděvy. Přímo na těle se nosila tunika, košile z vlny nebo lnu sahající ke kolenům nebo, častěji, ke kotníkům, obvykle převázaná v pase opaskem; o muži jen v tunice se říkalo, že je „nahý“. Přes ni se nosil plášť, velký čtverec látky přehozený přes jedno nebo obě ramena. V dávných dobách nosili muži i bederní roušku. Před během nebo dlouhou chůzí si muži zastrčili dlouhý oděv za opasek, jak to udělal Eliáš, když běžel před Achabem (1 Královská 18,46).

V noci sloužil plášť jako přikrývka, a proto se plášť vzatý do zástavy musel vrátit „do západu slunce“ (2 Mojžíšova 22,26). Na jeho čtyři rohy se přišívaly třásně (5 Mojžíšova 22,12). Anna dělala malému Samuelovi každý rok „sukničku malou“ (1 Samuelova 2,19). Jozefova „sukně proměnných barev“ byla podle jednoho názoru dlouhým rouchem s rukávy, podle jiného bohatě zdobenou tunikou. Vojáci metali los o Ježíšovu nesešívanou tuniku, která byla „odvrchu všecka naskrze setkaná“ (Jan 19,23–24), a Pavel žádal o plášť, který nechal v Troadě (2 Timoteovi 4,13).