Len a vlna

Lnu se dobře dařilo v Egyptě a v okolí moře Galilejského. Jeho stonky se máčely ve vodě, dokud se vlákna neuvolnila, sušily se na slunci – Raab ukryla zvědy mezi stonky lnu na své střeše (Jozue 2,6) – a pak se lámaly a česaly ke spřádání. Lněné plátno bylo od hrubého až po velmi jemné; to nejjemnější nosili králové a velmoži a farao oblékl Jozefa „do šatů z jemného plátna“ (1 Mojžíšova 41,42). Vlna, od smetanově bílé po hnědou a černou, byla látkou pastevců; moábský král Mésa odváděl Izraeli „vlnu ze sta tisíc beranů“ (2 Královská 3,4).

Vlna se prala, sušila a tloukla, aby se uvolnila vlákna, potom se česala a spřádala. Ženy předly a tkaly doma pro svou rodinu a pracovaly i přadleny z povolání; statečná žena z Přísloví „hledá vlnu a len“ a bere do ruky vřeteno (Přísloví 31,13.19). Vřeteno byla tenká tyčinka zatížená přeslenem z hlíny nebo z kamene. Stavy byly trojího druhu: vodorovný stav přikolíkovaný k zemi, který si kočovníci mohli svinout – Dalila do takového vetkala Samsonovy prameny vlasů (Soudců 16,13–14) –, svislý stav se dvěma vratidly a vzpřímený stav s hliněnými závažími.