Lakomství

Poslední z desatera přikázání zakazuje žádostivost: „Nepožádáš domu bližního svého“ (2 Mojžíšova 20,17), ani ničeho jiného, co patří bližnímu. Ježíš varoval: „Viztež a vystříhejte se od lakomství; neboť ne v rozhojnění statku něčího život jeho záleží“ (Lukáš 12,15), a vyprávěl o boháči, který chtěl zbořit své stodoly a postavit větší. Pavel napsal: „Kořen zajisté všeho zlého jestiť milování peněz“ (1 Timoteovi 6,10); jeho řecké slovo philargyria znamená „láska ke stříbru“. Evagrios jím nazval tuto myšlenku a odtud pochází i církevněslovanský název srebroljubie.

Dva příběhy se staly jeho klasickými příklady. Achan vzal stříbro a zlato z kořisti z Jericha a přiznal: „čehož požádav, vzal jsem to“ (Jozue 7,21). Jidáš se ptal: „Co mi chcete dáti, a já vám ho zradím?“ (Matouš 26,15) a Jan ho nazývá zlodějem, který bral z měšce (Jan 12,6). Pozdější seznamy kladly proti lakomství štědrost. Lakomci u Danta leží na páté terase tváří v prachu a umělci kreslili Lakomství jako stařenu, která počítá mince vedle plných pytlů, nebo jako ženu se zavázanýma očima uprostřed jejích peněz.