Nestřídmost

Bible se raduje z hostin a vína; Ježíšovi kritici o něm dokonce říkali: „Aj, člověk žráč a pijan vína“ (Matouš 11,19). Varuje před životem, jemuž vládne chuť k jídlu. „Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa,“ říkají Přísloví 23,20, a Pavel píše o lidech, „jejichžto bůh jest břicho“ (Filipským 3,19). Dva příběhy se četly jako varování. Ezau přišel z pole zemdlený a prodal prvorozenství za chléb a čočovici (1 Mojžíšova 25,29–34); list Židům o něm říká, že „za jednu krmi prodal prvorozenství své“ (Židům 12,16). Na poušti lid zatoužil po mase a místo, kde pochovali mrtvé, dostalo jméno Kibrot Hattáve, to jest hroby žádostivosti (4 Mojžíšova 11,34).

Evagrios kladl nestřídmost na první místo, protože pouštní mniši žili postem. Řehoř Veliký jmenoval pět jejích podob: jíst příliš brzy, příliš draze, příliš mnoho, příliš hltavě a příliš vybíravě. Pozdější seznamy kladly proti ní střídmost. Na Dantově šesté terase procházejí nestřídmí, hubení a hladoví, pod stromy s vonnými plody, na které nedosáhnou. Umělci dávali Nestřídmosti prase nebo kance.