Synagoga

Synagoga bylo místo setkávání, kde se Židé scházeli ke čtení a studiu Zákona a k modlitbě. Jak a kdy vznikla, není známo. Podle jednoho názoru se vyvinula během babylonského exilu, kdy nebyl chrám; podle jiného později, mezi Židy žijícími daleko od Jeruzaléma v řecké době. První jisté doklady pocházejí z Egypta ze 3. století př. n. l.: nápisy, které zasvěcují „místo modlitby“, tedy výraz, který Skutky apoštolské používají ve Filipech (Skutky apoštolské 16,13). V 8. kapitole knihy Nehemjáš, kde Ezdráš čte Zákon a levité ho vykládají, vidí badatelé prvky pozdějšího čtení v synagoze.

V 1. století n. l. byly synagogy po celé Galileji, Judsku i římském světě. Ty, které byly odkryty v Gamle, Magdale a na Masadě, jsou prosté síně se stupňovitými lavicemi podél zdí. Nápis z Jeruzaléma, nejspíš z doby před rokem 70 n. l., vypráví o synagoze, kterou postavil kněz jménem Theodotos ke čtení Zákona a vyučování přikázáním, s pokoji pro hosty. O sobotě se četl Zákon a Proroci a způsobilý muž mohl být vyzván, aby promluvil (Skutky apoštolské 13,15). Představený synagogy udržoval pořádek a služebník pečoval o svitky (Lukáš 4,20).