Alabastr

Alabastr je měkký, jemnozrnný kámen, často bílý a průsvitný, někdy protkaný barevnými pruhy. Alabastr starověku byl většinou druh kalcitu, který se lámal především v Egyptě. Snadno se opracovával a leštil, a tak se z něj dělaly vázy, misky, sochy a hlavně lahvičky na vonné oleje a masti; řecky se taková lahvička sama nazývala alabastron. Římský spisovatel Plinius starší poznamenal, že masti se nejlépe uchovávají v alabastru.

Marek vypráví, že v Betanii, v domě Šimona malomocného, krátce před Pesachem přišla žena s „alabastrovou nádobkou drahého vonného oleje z pravého nardu“, rozbila ji a vylila olej Ježíšovi na hlavu (Marek 14,3). Nard se získával z vonných kořenů rostliny z vysokých poloh Himálaje a do Středomoří se nejspíš dostával z Indie. Někteří z přítomných řekli, že se mohl prodat za více než 300 denárů (Marek 14,5) – zhruba za roční mzdu dělníka, který dostával denár na den. Lukáš vypráví o pomazání ženou v domě farizeově: přinesla alabastrovou nádobku vonného oleje a pomazala Ježíšovy nohy (Lukáš 7,37–38).