Výrobce stanů

Stany se v biblických zemích obvykle dělaly z látky tkané z kozí srsti, která je hustá, teplá a nepropouští déšť; izraelské ženy předly kozí srst na pokrývky svatostánku (2 Mojžíšova 35,26). Výrobce stanů takovou látku stříhal a šil a řecké slovo možná zahrnovalo širší okruh práce s látkou a kůží. Tarsus v Cilicii, Pavlovo rodné město, byl střediskem tohoto řemesla: kozy ze zasněženého pohoří Taurus měly dlouhou srst, která se dobře hodila na stanovinu, podle oblasti zvanou cilicium.

Slovo se v Bibli objevuje jen jednou. V Korintu, asi v roce 50 n. l., se Pavel setkal s Akvilou a Priscillou, Židy, kteří odešli z Říma, když císař Klaudius nařídil všem Židům odejít, a „protože měl stejné řemeslo jako oni, zůstal u nich a pracoval s nimi; byli totiž povoláním výrobci stanů“ (Skutky apoštolské 18,3). Židovští učitelé se běžně vedle studia učili i řemeslu. Na svých cestách se Pavel živil vlastníma rukama a pracoval „ve dne i v noci“, aby nebyl nikomu na obtíž (1 Tesalonickým 2,9). Později Akvila a Priscilla hostili ve svém domě v Efezu církev.