Na zdech svého chrámu v Medínit Habu zobrazil Ramesse III. své vítězství nad „mořskými národy“, které napadly Egypt po souši i po moři. Mezi nimi byli Pelesetové, obvykle ztotožňovaní s Pelištejci.
Encyklopedie › Mezitím ve světě
V Bibli · kol. 1150 př. n. l. (tradiční datace starší) · Údolí Jezreel u vrchu More
Gedeonových tři sta
S pouhými třemi sty muži, kteří nesou trouby a pochodně ukryté ve džbánech, rozpráší Gedeon madiánský tábor v údolí Jezreel.
Tedy vstav ráno Jerobál, (jenž jest Gedeon), i všecken lid, kterýž byl s ním, položili se při studnici Charod, vojska pak Madianských byla jim na půlnoci před vrchem More v údolí. I řekl Hospodin Gedeonovi: Příliš mnoho jest lidu s tebou, protož nedám Madianských v ruce jejich, aby se nechlubil Izrael proti mně, řka: Ruka má spomohla mi. A protož provolej hned, ať slyší lid, a řekni: Kdo jest strašlivý a lekavý, navrať se zase, a odejdi ráno pryč k hoře Galád. I navrátilo se z lidu dvamecítma tisíců, a deset tisíc zůstalo. Řekl opět Hospodin Gedeonovi: Ještě jest mnoho lidu; kaž jim sstoupiti k vodám, a tam jej tobě zkusím. I bude, že o komžkoli řeknu: Tento půjde s tebou, ten ať s tebou jde, a o komžkoli řeknu tobě: Tento nepůjde s tebou, ten ať nechodí. I kázal sstoupiti lidu k vodám, a řekl Hospodin k Gedeonovi: Každého, kdož chlemtati bude jazykem svým z vody, jako chlemce pes, postavíš obzvláštně, tolikéž každého, kdož se přisehne na kolena svá ku pití. I byl počet těch, kteříž chlemtali, rukama svýma k ústům svým vodu nosíce, tři sta mužů, ostatek pak všeho lidu sehnuli se na kolena svá ku pití vody. I řekl Hospodin Gedeonovi: Ve třech stech mužů, kteříž chlemtali, vysvobodím vás, a vydám Madianské v ruku tvou, ale ostatek všeho lidu nechť se vrátí, jeden každý k místu svému. A protož nabral ten lid v ruce své potravy a trouby své; jiné pak muže Izraelské všecky propustil, jednoho každého do stanů jejich, toliko tři sta těch mužů zanechal při sobě. Vojska pak Madianských ležela pod ním v údolí. I stalo se, že noci té řekl jemu Hospodin: Vstana, sstup k vojsku, nebo dal jsem je v ruku tvou. Pakli nesmíš sjíti sám, sejdi s Půrou služebníkem svým do vojska, A uslyšíš, co mluviti budou; i posilní se z toho ruce tvé, tak že směle půjdeš proti vojsku tomu. Sstoupil tedy on a Půra služebník jeho k kraji oděnců, kteříž byli v vojště. Madian pak a Amalech i všecken lid východní leželi v údolí, jako kobylky u velikém množství, ani velbloudů jejich počtu nebylo, jako písek, kterýž jest na břehu mořském v nesčíslném množství. A když přišel Gedeon, aj, jeden vypravoval bližnímu svému sen, a řekl: Hle, zdálo mi se, že pecen chleba ječmenného valil se do vojska Madianského, a přivaliv se na každý stan, udeřil na něj, až padl, a podvrátil jej svrchu, a tak ležel každý stan. Jemužto odpovídaje bližní jeho, řekl: Není to nic jiného, jediné meč Gedeona syna Joasova, muže Izraelského; dalť jest Bůh v ruku jeho Madianské i všecka tato vojska. Stalo se pak, že když uslyšel Gedeon vypravování snu i vyložení jeho, poklonil se Bohu, a vrátiv se k vojsku Izraelskému, řekl: Vstaňte, nebo dal Hospodin v ruku vaši vojska Madianská. Rozdělil tedy tři sta mužů na tři houfy, a dal trouby v ruku každému z nich a báně prázdné, a v prostředku těch bání byly pochodně. I řekl jim: Jakž na mně uzříte, tak učiníte; nebo hle, já vejdu na kraj vojska, a jakž já tehdáž budu dělati, tak uděláte. Nebo troubiti budu já v troubu i všickni, jenž se mnou budou, tehdy vy také troubiti budete v trouby vůkol všeho vojska, a řeknete: Meč Hospodinův a Gedeonův. Všel tedy Gedeon a sto mužů, kteříž s ním byli, na kraj vojska při začátku bdění prostředního, jen že byli proměnili stráž; i troubili v trouby, a roztřískali báně, kteréž měli v rukou svých. Tedy ti tři houfové troubili v trouby, rozstřískavše báně, a drželi v ruce své levé pochodně, v pravé pak ruce své trouby, aby troubili, i křičeli: Meč Hospodinův a Gedeonův. A postavili se každý na místě svém vůkol ležení; i zděšena jsou všecka vojska, a křičíce, utíkali. Když pak troubilo v trouby těch tři sta mužů, obrátil Hospodin meč jednoho proti druhému, a to po všem ležení. Utíkalo tedy vojsko až k Betseta do Zererat, a až ku pomezí Abelmehula u Tebat.Ve stejné době ve světě
Historici obvykle kladou soudce, od Debory po Samsona, do 12. a 11. století př. n. l.; kdo počítá zpět podle čísel samotné Bible, dojde k dřívější době. Byla to doba po zhroucení velkých říší doby bronzové ve východním Středomoří, kdy se na pobřeží Kanaánu usadili Pelištejci. Takový byl svět kolem roku 1150 př. n. l.
Chattuša, hlavní město Chetitské říše ve střední Anatolii, byla opuštěna a vypálena a říše zanikla. Ugarit na syrském pobřeží, bohaté obchodní město s vlastní abecedou, byl zničen v týchž letech.
V Řecku byly zničeny paláce v Mykénách, Pylu a Thébách. V Pylu oheň vypálil stovky hliněných tabulek psaných lineárním písmem B, nejstarším řeckým písmem, a tak je zachoval; potom Řekové asi na čtyři staletí přestali psát.
V San-sing-tuej v S’-čchuanu odléval lid, který čínské písemné prameny neznají, bronzové masky s vystouplýma očima a sochu vysokou i s podstavcem asi 2,6 metru a zakopával je do jam spolu se slonovinou a zlatem.
Na horní Gangské rovině se Kuruové podle mnoha badatelů stali prvním státem védského období. Jejich kněží začali sbírat a uspořádávat hymny Véd a pravidla svých obřadů.
Z ostrovů u Nové Guineje se lid kultury Lapita, známý jemně razítkovanou keramikou, plavil na východ v kánoích s vahadly. Kolem let 900–800 př. n. l. dosáhl Fidži, Tongy a Samoy, ostrovů, kde předtím nikdo nežil.