Nabuchodonozor velkolepě přestavěl Babylon. Jeho Ištařina brána, obložená modrými glazovanými cihlami s řadami býků a draků, byla z vykopaných částí znovu postavena v Berlíně.
Encyklopedie › Mezitím ve světě
V Bibli · 587/586 př. n. l. · Jeruzalém
Pád Jeruzaléma
Nabuchodonozorovo babylonské vojsko vtrhne do Jeruzaléma, spálí chrám a odvede lid do exilu.
Stalo se pak léta devátého kralování jeho, měsíce desátého, v desátý den téhož měsíce, že přitáhl Nabuchodonozor král Babylonský se vším vojskem svým k Jeruzalému, a položil se u něho, a vzdělali proti němu hradbu vůkol. A bylo město obleženo, až do jedenáctého léta krále Sedechiáše. V kterémžto, devátého dne čtvrtého měsíce, rozmohl se hlad v městě, a neměl chleba lid země. I protrženo jest město, a všickni muži bojovní utekli noci té skrze bránu mezi dvěma zdmi u zahrady královské; Kaldejští pak leželi okolo města. Ušel také král cestou pouště. I honilo vojsko Kaldejské krále, a postihli ho na rovinách Jerišských, a všecko vojsko jeho rozprchlo se od něho. A tak javše krále, přivedli jej k králi Babylonskému do Ribla, kdež učinili o něm soud. Syny pak Sedechiášovy zmordovali před očima jeho. Potom Sedechiáše oslepili, a svázavše ho řetězy ocelivými, zavedli jej do Babylona. Potom měsíce pátého, sedmý den téhož měsíce, léta devatenáctého kralování Nabuchodonozora krále Babylonského, přitáhl Nebuzardan hejtman nad žoldnéři, služebník krále Babylonského, do Jeruzaléma. A zapálil dům Hospodinův i dům královský, i všecky domy v Jeruzalémě, a tak všecky domy veliké vypálil. Zdi také Jeruzalémské vůkol pobořilo všecko vojsko Kaldejské, kteréž bylo s tím hejtmanem nad žoldnéři. Ostatek pak lidu, kterýž byl zůstal v městě, i poběhlce, kteříž se byli obrátili k králi Babylonskému, a jiný obecný lid, zavedl Nebuzardan hejtman nad žoldnéři. Toliko něco chaterného lidu země zanechal hejtman nad žoldnéři, aby byli vinaři a oráči. Nadto sloupy měděné, kteříž byli v domě Hospodinově, i podstavky, i moře měděné, kteréž bylo v domě Hospodinově, ztloukli Kaldejští, a měď z nich odvezli do Babylona. Též hrnce, lopaty a nástroje hudebné, a kadidlnice i všecky nádoby měděné, jimiž sloužili, pobrali. I nádoby k oharkům a kotlíky, a cokoli zlatého a stříbrného bylo, pobral hejtman nad žoldnéři, Sloupy dva, moře jedno a podstavky, jichž byl nadělal Šalomoun do domu Hospodinova. Nebylo váhy mědi všech těch nádob. Osmnácti loket byla výška sloupu jednoho, a makovice na něm měděná, kterážto makovice tří loket zvýší byla, a mřežování i jablka zrnatá na té makovici vůkol; všecko bylo měděné. Takovýž byl i druhý sloup s mřežováním. Vzal také týž hejtman nad žoldnéři Saraiáše kněze předního, a Sofoniáše kněze nižšího, a tři strážné prahu. A z města vzal komorníka jednoho, kterýž byl hejtmanem nad muži bojovnými, a pět mužů z těch, jenž bývali při králi, kteříž nalezeni byli v městě, a předního spisovatele vojska, kterýž popisoval vojsko z lidu země, a šedesáte mužů z lidu země, kteříž se nalezli v městě. Zjímav tedy je Nebuzardan hejtman nad žoldnéři, přivedl je k králi Babylonskému do Ribla. I pobil je král Babylonský, a zmordoval je v Ribla, v zemi Emat, a tak zaveden jest Juda z země své.Ve stejné době ve světě
Babylonský král Nabuchodonozor dobyl Jeruzalém roku 597 př. n. l. a zničil jej roku 587 nebo 586 př. n. l. (prameny připouštějí obojí). Babylonská kronikářská tabulka dokonce uvádí den prvního dobytí: 2. adaru, v polovině března 597 př. n. l. Takový byl svět těch let.
Hérodotos vypráví, že filozof Thalés z Milétu předpověděl zatmění Slunce, které zastavilo bitvu mezi Lýdy a Médy; astronomové je datují na 28. května 585 př. n. l. Zda je Thalés skutečně předpověděl, je sporné.
V Lýdii, na území dnešního západního Turecka, se razily první mince z elektronu, přírodní slitiny zlata a stříbra, s vyraženou lví hlavou. Předtím se stříbro odvažovalo, jak připomíná slovo šekel, „váha“.
Farao Nékó II., který zabil krále Joziáše v Mageddu (2 Královská 23,29), začal stavět průplav z Nilu do Rudého moře. Hérodotos také uvádí, že námořníci, které vyslal, obepluli Afriku.
Řekové z Milétu zakládali obchodní města na severním břehu Černého moře: Pantikapaion, dnešní Kerč na Krymu, kolem roku 600 př. n. l., a Olbii u ústí Jižního Bugu na dnešní Ukrajině. Vyměňovali víno a olivový olej za obilí a ryby.
V severní Indii vyrostlo kolem nových měst na Gangu a jeho přítocích šestnáct království a republik, Mahajanapadas. Jedno z nich, Magadha, se později stalo jádrem prvních velkých indických říší.