Šperky a pečeti

Šperky nosili muži i ženy: náramky, ozdoby na kotníky, náhrdelníky a jemné zlaté řetízky, náušnice, kroužky do nosu a prsteny. Kameny se zasazovaly do zlata nebo stříbra a byly zaoblené a vyleštěné, ne broušené do faset. Šperky byly darem – Abrahamův služebník dal Rebece kroužek do nosu a náramky na ruce (1 Mojžíšova 24,47) –, uloženým bohatstvím i válečnou kořistí. Královské ozdoby hlavy z hrobů v Uru, z doby kolem roku 2700 př. n. l., ukazují dovednost raných klenotníků a Izajáš vypočítává parádu jeruzalémských žen (Izajáš 3,18–21).

Pečeť byl malý rytý kámen nebo prsten, který se vtiskl do měkké hlíny a zanechal v ní značku svého majitele. Dokazovala, že džbán, dveře nebo listina nebyly otevřeny, a podepisovaly se jí dopisy a smlouvy. Řecký dějepisec Hérodotos zaznamenal, že každý urozený Babyloňan nosil pečeť a vycházkovou hůl. Pečeti visely na šňůrce kolem krku nebo zápěstí – Juda nechal svou pečeť a šňůrku u Támar (1 Mojžíšova 38,18) –, nebo se nosily jako pečetní prsten. Farao navlékl svůj pečetní prsten Jozefovi na prst (1 Mojžíšova 41,42) a perský výnos zapečetěný královým prstenem nemohl být odvolán (Ester 8,8).