Lyra

Kinnor, zmíněný asi na 42 místech, byl nejspíš lyra, ne harfa: dřevěná ozvučná skříňka dole, dvě ramena spojená příčkou a mezi nimi napjaté struny z ovčích střev. Kolik měl strun, není známo. Mnohé anglické Bible, mezi nimi BSB, ho často nazývají „harfou“, takže „Davidova harfa“ byla nejspíš lyra. První kniha Mojžíšova jmenuje Jubala „otcem všech, kdo hrají na harfu a flétnu“ (1 Mojžíšova 4,21) a egyptská nástěnná malba z hrobky v Beni Hasan z doby kolem roku 1900 př. n. l. ukazuje putujícího Semitu, který nese lyru.

Lyra byla dost lehká, aby se dala nosit kamkoli. Mladý David byl už znám jako zručný hráč a hrával na ni králi Saulovi, aby mu ulevil v trápení (1 Samuelova 16,23); zda hráči drnkali plektrem, nebo holými prsty, není jisté. Žalm 81,3 mluví o „libé harfě a lyře“. Hrálo se na ni při loučení, hostinách a průvodech i v chrámě, a v exilu, jak říká Žalm 137, pověsili zpěváci své harfy na vrby. Lyry se objevují ještě na židovských mincích z povstání Bar Kochby (132–135 n. l.).