Podobenství o rozsévači

1A v ten den vyšed Ježíš z domu, sedl podle moře.

2I sešli se k němu zástupové mnozí, takže vstoupiv na lodí, seděl, všecken pak zástup stál na břehu.

3I mluvil jim mnoho v podobenstvích, řka: Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

4A když on rozsíval, některá seménka padla podle cesty, a přiletěli ptáci, i szobali je.

5Jiná pak padla na místa skalnatá, kdežto neměla mnoho země; a rychle vzešla, protože neměla hlubokosti země.

6Ale když slunce vzešlo, uvadla, a že neměla kořene, uschla.

7Jiná pak padla v trní; i vzrostlo trní, a udusilo je.

8A jiná padla v zemi dobrou; i vydalo užitek, některé stý, jiné šedesátý a jiné třidcátý.

9Kdo má uši k slyšení, slyš.

1A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

2I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

3Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

4I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

5A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

6A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

7A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

8Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

9I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

4Když se pak scházel zástup mnohý, a z okolních měst hrnuli se k němu, mluvil jim v podobenství:

5Vyšel rozsevač, aby rozsíval símě své. A když on rozsíval, jedno padlo podle cesty, i pošlapáno jest, a ptáci nebeští szobali je.

6A jiné padlo na skálu, a vzešlé uvadlo, nebo nemělo vláhy.

7Jiné pak padlo mezi trní, a spolu vzrostlé trní udusilo je.

8A jiné padlo v zemi dobrou, a když vzešlo, učinilo užitek stý. To pověděv, volal: Kdo má uši k slyšení, slyš.