Prak

Pastýři zprvu používali prak k zahánění divoké zvěře od stád, a válečnou zbraní se stal proto, že byl tak jednoduchý: dvě šňůry s kapsou mezi nimi a kameny ležící na zemi. Prakovník jím zatočil nad hlavou a jednu šňůru pustil. Vycvičený prakovník dokázal mrštit kamenem až asi na 180 metrů (600 stop) a mohl střílet i do kopce na obránce na městských hradbách. Přesnost vyžadovala dlouhý výcvik: Beniamin měl 700 leváků, kteří „trefili kamenem z praku i vlas a neminuli“ (Soudců 20,16).

David vyšel proti Goliášovi s pastýřskou holí, pěti hladkými kameny z potoka a s prakem a kámen zasáhl Pelištejce do čela (1 Samuelova 17,40.49). Král Uziáš později zásobil celé své vojsko kameny do praku (2 Letopisu 26,14). Archeologové nacházejí kameny do praku po stovkách – koule z pazourku nebo vápence zhruba velikosti tenisového míčku – u obléhaných měst, jako je Lachis.