Co činí člověka nečistým

1A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:

2Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.

3A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?

4Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.

5Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.

6A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.

7Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:

8Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.

9Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.

10A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.

11Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.

12Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?

13A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.

14Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.

15I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.

16Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?

17Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?

18Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.

19Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.

20Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.

1I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.

2A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.

3Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.

4A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.

5Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?

6On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.

7Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.

8Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.

9I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.

10Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.

11Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,

12A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,

13Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.

14I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.

15Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.

16Má-li kdo uši k slyšení, slyš.

17A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.

18I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?

19Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.

20Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.

21Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,

22Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.

23Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.