Ježíš a Belzebub

22Tedy podán jemu ďábelstvím posedlý, slepý a němý. I uzdravil jej, takže ten byv slepý a němý, i mluvil i viděl.

23I divili se všickni zástupové a pravili: Není-liž tento Syn Davidův?

24Ale farizeové to uslyševše, řekli: Tento nevymítá ďáblů než Belzebubem, knížetem ďábelským.

25Ježíš pak znaje myšlení jejich, dí jim: Každé království rozdělené samo v sobě zpustne, a každé město neb dům proti sobě rozdělený nestane.

26A jestližeť satan satana vymítá, proti sobě rozdělen jest. Kterak tedy stane království jeho?

27A vymítám-liť já ďábly v Belzebubu, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.

28Pakliť já Duchem Božím ďábly vymítám, jistě přišlo jest mezi vás království Boží.

29Aneb kterak kdo může do domu silného reka vjíti a jeho nádobí pobrati, leč by prve svázal toho silného, a teprvť by dům jeho obloupiti mohl?

30Kdož není se mnou, proti mně jest; a kdo neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.

20A vtom opět sšel se zástup, takže nemohli ani chleba pojísti.

21A slyšavše o tom příbuzní jeho, přišli, aby jej vzali; nebo pravili, že by se smyslem pominul.

22Zákoníci pak, kteříž byli přišli od Jeruzaléma, pravili, že Belzebuba má a že v knížeti ďábelském vymítá ďábly.

23A povolav jich, mluvil k nim v podobenstvích: Kterak může satan satana vymítati?

24A jestliže království v sobě se rozdvojí, nemůže státi království to.

25A rozdvojí-li se dům proti sobě, nebude moci dům ten státi.

26Tak jestliže jest povstal satan sám proti sobě, a rozdvojen jest, nemůže státi, ale konec béře.

27Nižádný nemůže nádobí silného reka, vejda do domu jeho, rozebrati, leč by prve silného toho svázal; a tehdyť dům jeho zloupí.

14I vymítal Ježíš ďábelství, a to bylo němé. Stalo se pak, když vyšlo ďábelství, že mluvil němý. I divili se zástupové.

15Ale někteří z nich pravili: V Belzebubu, knížeti ďábelském, vymítá ďábly.

16A jiní pokoušejíce ho, znamení s nebe hledali od něho.

17Ale on znaje myšlení jejich, řekl jim: Každé království samo v sobě rozdělené pustne, a dům na dům padá.

18Jestližeť jest pak i satan proti sobě rozdělen, kterakž stane království jeho? Nebo pravíte, že já v Belzebubu vymítám ďábly.

19Jestliže já v Belzebubu vymítám ďábly, synové vaši v kom vymítají? Protož oni soudcové vaši budou.

20Pakliť prstem Božím vymítám ďábly, jistěť jest přišlo k vám království Boží.

21Když silný oděnec ostříhá síně své, v pokoji jsou všecky věci, kteréž má.

22Pakli by silnější než on přijda, přemohl jej, všecka odění jeho odejme, v něž úfal, a loupeže jeho rozdělí.

23Kdožť není se mnou, proti mně jest; a kdož neshromažďuje se mnou, rozptylujeť.