Hlad v obležení v Bibli

• Kletby Zákona popisují rodiče, kteří v obležení jedí své dětiLv 26:29, Dt 28:53–57
  Verše

  Lv 26:29A budete jísti těla synů svých, a těla dcer svých.

  Dt 28:53–57Tak že v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj, jísti budeš plod života svého, maso synů svých a dcer svých, kteréž by dal tobě Hospodin Bůh tvůj. Člověk mezi vámi rozmazaný a v rozkoši schovaný záviděti bude bratru svému, i vlastní ženě své, i ostatním synům svým, kterýchž ještě zanechal, Tak že neudělí žádnému z nich masa synů svých, kteréž jísti bude, proto že nezůstalo jemu nic jiného v obležení a v ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj ve všech městech tvých. Rozmazaná mezi vámi a v rozkoši schovaná žena, kteráž rozmazaností a rozkoší velikou ledva nohou země se dotkla, vlastnímu muži svému a synu svému i dceři své, Také i lůžka svého, kteréž z ní vychází při porodu, ano i synů svých, kteréž zplodí, záviděti bude; nebo jísti je bude tajně pro nedostatek všech věcí v obležení a ssoužení, jímž ssouží tě nepřítel tvůj v městech tvých.

Samaří

• Při obležení Samaří se oslí hlava prodávala za celé jmění ve stříbře2 Kr 6:24–25
  Verše

  2 Kr 6:24–25Stalo se potom, že shromáždil Benadad král Syrský všecka vojska svá, a přitáh, oblehl Samaří. Pročež byl hlad veliký v Samaří; nebo aj, tak dlouho obleženo bylo, až hlava oslová byla za osmdesáte stříbrných, a čtvrtý díl míry káb trusů holubích za pět stříbrných.
• Dvě matky se domluvily, že snědí své syny; jedna svého ukryla2 Kr 6:28–29
  Verše

  2 Kr 6:28–29Řekl jí ještě král: Cožtě pak? Kteráž odpověděla: Žena tato řekla mi: Dej syna svého, abychom ho dnes snědly, zítra také sníme syna mého. I uvařily jsme syna mého, a snědly jsme jej. Potom druhého dne řekla jsem jí: Dej syna svého, abychom ho snědly. Ale ona skryla syna svého.
• Když to král uslyšel, roztrhl si šaty; pod nimi měl žíněné roucho2 Kr 6:30
  Verše

  2 Kr 6:30A když uslyšel král slova ženy té, roztrhl roucha svá. (Když pak on šel po zdi, viděl lid, an pytel byl na těle jeho zespod.)

Jeruzalém

• Pláč: při pádu Jeruzaléma jedly ženy vlastní nemluvňataPl 2:20, Pl 4:10
  Verše

  Pl 2:20Pohleď, Hospodine, a popatř, komu jsi tak kdy učinil? Zdaliž jídají ženy plod svůj, nemluvňátka rozkošná? Zdaliž mordován býti má v svatyni Páně kněz a prorok?

  Pl 4:10Ruce žen lítostivých vařily syny své, aby jim byli za pokrm v potření dcery lidu mého.