Svatitel Sáva, arcibiskup srbský

Sáva, rozený Rastko, byl nejmladším synem Štěpána Nemanji, vládce Srbska. Jako dospívající tajně opustil otcův dvůr, odešel na Svatou Horu Athos a stal se mnichem; později se k němu otec připojil jako mnich Simeon. Spolu obnovili opuštěný klášter Hilandar a učinili z něj srbský klášter a Sáva sepsal regulu pro jeho mnichy.

Roku 1219 byl v Nikaii, kde po dobytí Konstantinopole křižáky sídlili byzantský císař a patriarcha, vysvěcen na prvního arcibiskupa samosprávné srbské církve. Uspořádal její eparchie a napsal první srbské Životy. Na zpáteční cestě ze své druhé pouti do Svaté země zemřel v lednu 1236 v Tarnovu, bulharském hlavním městě. Jeho ostatky byly přeneseny do Mileševy; roku 1594 je Osmané spálili na pahorku Vračar v Bělehradě, kde dnes stojí jeho velký chrám.