Svatý prorok Daniel a tři mládenci: Ananiáš, Azariáš a Mísael

Daniel a jeho druhové Ananiáš, Mísael a Azariáš — přejmenovaní na Šadraka, Méšaka a Abed-nega — byli mladí judští šlechtici, které kolem roku 605 př. Kr. odvlekl Nabuchodonozor do Babylóna a dal vycvičit pro královskou službu. Kniha Daniel vypráví, že odmítli královské jídlo; že tři byli vhozeni do ohnivé pece, protože se odmítli klanět zlaté soše, a vyšli bez úhony; a že Daniel vykládal sny a nápis na zdi a vyšel živ ze lví jámy za krále Dareia.

Tradice pokládá Daniela za autora knihy; mnozí moderní badatelé datují její konečnou podobu do 2. století př. Kr. Jejich svátek připadá krátce před Vánoce, kdy církev připomíná předky Kristovy.