Kniha Jób, list 21: A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho

William Blake · 1825
Clevelandské muzeum umění

Poslední z 21 listů Jobových rytin Williama Blakea (1825).

Blake opakuje kompozici prvního listu a obrací ji: rodina teď stojí a hraje na nástroje, které mlčky visely na stromě, slunce vychází tam, kde byl měsíc, a vrací se rám ve tvaru stanu. Pod obraz vyryl poslední verše knihy.

Z textu

„A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho“ (Jób 42,12)

Job viděl své syny a syny svých synů až do čtvrtého pokolení (Jób 42,16)

„I umřel Job, stár jsa a pln dnů“ (Jób 42,17)

Od umělce

Rodina hraje na nástroje z 1. listu

Východ slunce a měsíc prohozené proti prvnímu listu

Podrobnosti

Job a jeho žena

Stojí uprostřed, Job drží harfu.

Trubky

Synové vlevo zvedají trubky a rohy.

Východ slunce

Vpravo vychází slunce, vlevo svítí srpek měsíce.

Oltář

V rámu oltář s plameny a verš z Listu Židům.

William Blake, British, 1757–1827. The Cleveland Museum of Art (Mr. and Mrs. Charles G. Prasse Collection, 1963.303.22) · Engraving (proof impression) · Cleveland Museum of Art Open Access: Collection API record "share_license_status": "CC0" (Creative Commons Zero, https://creativecommons.org/publicdomain/zero/1.0/).

Verše

Jb 42:12–17A tak požehnal Hospodin Jobovi k posledku více nežli v počátku jeho. Nebo měl čtrnácte tisíc ovcí, a šest tisíc velbloudů, a tisíc spřežení volů, a tisíc oslic. Měl také sedm synů a tři dcery, Z nichž první dal jméno Jemima, jméno pak druhé Keciha, a jméno třetí Kerenhappuch. Aniž se nacházely ženy tak krásné, jako dcery Jobovy, ve vší té krajině; kterýmž dal otec jejich dědictví mezi bratřími jejich. Byl pak živ Job potom sto a čtyřidceti let, a viděl syny své, a syny synů svých, až do čtvrtého pokolení. I umřel Job, stár jsa a pln dnů.